Od listu k cihle a zpět

Čaj byl nejprve využíván jako doplněk stravy, viz. článek o historii čaje. Z různých důvodů byl posléze lisován do cihel. V Číně byl čaj během dynastie Tang (618-907) a po většinu období Song (960-1279) drcen. V období Tang byl čaj vařený se solí v železném hrnci, pak nabrán do misky na pití.

Do Japonska přinesl čaj nejpve mnich Saicho v roce 805 a poté Kukai v roce 806. Japonský císař Saga podpořil vznik čajových plantáží a čaj se tak postupně stal součástí života japonské aristokracie. V Číně se během období Song postup přípravy čaje změnil. Rozdrcený čaj byl umístěn přímo do misky, přelit vařící vodou a vyšlehán do pěny. Tento styl přinesl do Japonska zenový mnich Myōan Eisai (*) v roce 1191.

Z tohoto postupu se postupně vyvinul japonský čajový obřad (chanoyu). Na konci období Song (jižní Song) došlo v Čéně ke změně přípravy čaje tak, že volné listy byly spařovány horkou vodou. Tím pádem ještě před začátkem dynastie Ming(1368-1644) se drcený čaj již nepoužíval. Zajímavá je tedy rychlost změny z původního drceného čaje k listovému (sypanému). Během jednoho století došlo k radikální změně zacházení s čajem, kdy předchozí způsob se před tím udržel po více než půl tisíciletí.

(*) Nástupcem Myōan Eisaie byl Myōzen, pod kterým studoval Dōgen. Následně společně podnikli cestu do kláštera Jing-de-si (Ching-te-ssu), kde Eisai dosáhl mistrovství.