Cesty čaje II.

Nejoblíbenějším druhem čaje v Tibetu je bezkonkurenčně Puerh. Kdo četl Mipama zná konzumaci campy s čajem. A právě Puerh se pro tento specifický účel hodí nejvíce. Představte si, jak Vám na dně větší čajové misky zbývá trocha horkého Puerhu, do něj vsypete namletý, dozlatova upražený ječmen s máslem a cukrem – vše uhnětete do kuličky, jíte a zapíjíte dalším čajem … pro evropské chuťové pohárky je možná dobré dokreslit tento obrázek zasněženým horským průsmykem ve výšce 4 000 metrů nad mořem a tomu úměrnou teplotou pod bodem mrazu.

Puerh je vysoce ceněn jak pro svoji charakteristickou chuť, tak barvu. Získal jméno provincie, která je známá jako „kolébka“ čínské čajové kultury. Původně se Puerh pěstoval podél řeky Lancang a ze záznamů víme, že už během dynastie Tang okouzloval svou hořkou příchutí, která pozvolna sládne v ústech.

Dalším typickým rysem čaje Puerh je jeho tvar – většinou se prodává ve tvaru cihly nebo disku. Důvody byly zcela prozaické: bylo nutné zachovat jeho typické vlastnosti a zároveň co možná nejvíc usnadnit transport obchodníkům, kteří museli podstoupit Cestu čaje, aby mohli nabídnout Puerh světu. Proces se ustálil na speciální napařovací technice a následném stlačení do požadovaného tvaru. Podle toho se tomuto čaji také říká čaj Tuo (nebo Tuocha), což volně přeloženo znamená „balík čaje“.

Když byla oblast Myanmar okupována za druhé světové války Japonci a Čína přišla o svou hlavní trasu spojující Yunnan a Myanmar získala cesta čaje další geostrategickou dimenzi. Starověká trasa spojující Yunnan s Tibetem a pokračující dál až do Indie se stala nejvýznamnější obchodní cestou. Její význam upadnul až v 60. letech 20. století s výstavbou tras otevírajících Tibet Číně a jejímu vlivu. Nicméně některé úseky cesty čaje jsou funkční a využívané i dnes a to nejen zvídavými turisty, ale také pro obchodní účely. S rozvojem turismu získala cesta čaje nový rozměr, stejně jako autonomní region Tibet.

Cesta čaje

Čaj putoval napříč subtropickou vegetací, podél malebných jezer a rozbouřených řek směrem na západ přímo do horstva Hengduan. Musel projít mnoha průsmyky, každý v nadmořské výšce čtyř až pěti tisíc metrů nad mořem. Koňské karavany si razily cestu lesy a horstvy a nástrahami nezpevněné a nebezpečné cesty čaje. Význam cesty byl pochopitelně pro svoji jedinečnost nejen strategicko-politický, ale měl také výrazné etnografické dopady. Spojoval skupiny obyvatel podél cesty v jedno čínské etnikum, ze kterého se postupem staletí vyprofiloval čínský národ.

Díky francouzským misionářům se nám dochoval původní nákres kompletní mapy této jedinečné cesty čaje. Zhruba se dá hovořit o šesti hlavních trasách přes impozantní horstva a řeky.

První z nich začíná ve městě Simao (srdci oblasti čaje Puerh) a přes provincii Kunming se vine až do Pekingu.

Druhá cesta čaje vede opět z města Simao, přes Barmu do Tajska, Singapuru, Malajsie až do Hongkongu.

Třetí začíná v oblasti Puerh a to ve Xiaguanu a vede přes Lijiang a Zhongdian do Tibetu. Z tibetské Lhasy pak pokračuje do Nepálu a Indie.

Čtvrtá cesta čaje směřuje z oblasti Puerhu do Vietmanu a následně do Tibetu a Evropy.

Pátá začíná opět v Simao a přes Lanchang a Menglian míří do Barmy.

Konečně šestá cesta čaje je podle záznamů vedena z Puerhu přes Mengla opět do Barmy.Desetitisíce koní a jaků procházeli krajinou a tím vytvářeli trasu. Bez nadsázky se dá říci, že směr a vědomí cíle znovu a znovu definovalo cestu čaje. Dnes se starodávná trasa přeměnila v důležitou turistickou podívanou, nicméně její kulturní a historická hodnota zůstala nezměněná. I když je méně známá než „hedvábná stezka“, její význam nebyl o nic menší. Vždyť zdolat Himaláje s karavanou a drahocenným nákladem mělo jasný strategický význam – nejen v dějinách čaje.

… v příštím pokračování cesty čaje se podíváme blíž na jednotlivé trasy a povíme si další detaily o čajích …

Kam dál?

• Cesty čaje I.
• Puerh