Cesty čaje I.

Pěstitelská oblast Simao leží v prefektuře s příznačným názvem Pu´er, která sehrála jednu z hlavních rolí v distribuci čaje přes provincii Yunnan, Tibet a Indii – díky trase karavan se mohla konec konců s čajem seznámit i Evropa. V roce 2007 se dokonce hlavní město oblasti Simao přejmenovalo na Puer (普洱市) a stvrdilo tak obrovský vliv tohoto druhu čaje na celou oblast.

Aby se čaj dostal na tržiště a k obchodníkům, kteří mohli čaje zprostředkovat evropským zákazníkům, musel překonat dlouhou cestu. A jakkoli romanticky zní název „cesta čaje“ skrývá se za ní mnohem víc.

Cesta čaje je historická obchodní trasa, která začínala v jihozápadní Číně. Vedla z pěstitelských oblastí Simao v provincii Yunnan v jihozápadní Číně do všech světových stran – mimo jiné také do Vietnamu a do Evropy.

Tato starodávná cesta fungovala přes tisíc let a neznala než cestovatele na koních. Vedla přes horstva Hengduan jihozápadní Číny a spojovala vnitrozemí „země středu“ s tibetskou náhorní plošinou Qinghai.
 

Řeky, hory, složitý terén - denní chléb karavan...

Po této nezpevněné a nehostinné cestě byl jedním směrem přepravován čaj, sůl a cukr. Toto zboží proudilo přes Tibet dál do světa. Na zpáteční cestě vezli obchodníci koně, krávy, kožešiny, pižmo a další produkty. Tato odvěká obchodní trasa nazývaná jako starověká cesta čaje se v záznamech poprvé objevuje během dynastie Tang, tj. v 7. až 10. století našeho letopočtu a fungovala až do 60. let 20. století, kdy byla nahrazena kontroverzní výstavbou cest přes Tibet.

Cesta čaje podporovala nejen výměnu zboží, ale znamenala také trasu, kterou proudila kultura, náboženské myšlenky, umožňovala etnickou migraci a svým významem se mnoho nelišila od proslulé cesty hedvábí.

Cena čaje a přepravovaných komodit narůstala úměrně k délce a obtížnosti této trasy. S narůstající hodnotou transportovaných komodit se přirozeně zvyšovala i četnost loupeží a přepadení. Existovaly proto nespočetné okliky a odbočky, které se snažily řešit nejen přírodní podmínky. Na cestě čaje rozhodně nebyla nouze o nepříjemnosti všeho druhu. Průchod karavan byl zdlouhavý, namáhavý a nebezpečný. Horské cesty nebyly udržované a připravovaly cestovatelům neustále nové překážky. Trasy prodlužovaly i vzedmuté řeky.

Cesta čaje se táhla v délce více než čtyř tisíc kilometrů převážně jihozápadem Číny a autonomní oblastí Tibetu – oblastmi s jedněmi z nejkomplikovanějších geologických podmínek a nejrozmanitějším výskytem organismů. Stejně jako cesta hedvábí zmizela i starověká cesta čaje s rozvojem moderní civilizace. Obě trasy sehrály klíčovou úlohu v rozvoji a kultivaci Číny a jejího významu ve světě. Mimo kulturní a historický význam byla cesta čaje vysoce hodnocena i mezi cestovateli a dobrodruhy.

Podle záznamů měli Tibeťané během dynastie Tang přístup k slavnému typu čaje ze západní provincie Sichuan a severozápadní provincie Yunnan. Za vlády následující dynastie Song (v 10. až 13. století) si obyvatelé Sichuan a Yunnan ustanovili výměnu svého čaje za tibetské koně – podle toho se trasa začala nazývat „cestou čaje a koně“, zkráceně jen „cesta čaje“.

Nejen urození a bohatí Tibeťané si brzy zvykly na pití čaje Puerh a jeho blahodárného efektu nejen na trávení a odstraňování přebytečného tuku z – v té době – převážně masitého jídelníčku. Na druhé straně trasy se zdravý a houževnatí koně staly neodmyslitelnou součástí života obyvatel Číny. Výsledkem byl velmi výnosný a kvetoucí obchod s čajem a koňmi.

… příště budeme postupovat po cestě čaje dál přes oblasti Tibetu a povíme si více o významu čaje Puerh …